Automatizace jako odpověď na tlak e-commerce logistiky

Dá se to shrnout docela jednoduše rychlost, přesnost a schopnost růst bez toho, aby se všechno rozsypalo. Zákazníci chtějí kratší dodací lhůty, přesné informace o stavu objednávky a bezproblémové vyřízení i v sezónní špičce, kdy objem zásilek naroste na několikanásobek. K tomu roste nárok na personalizaci a stále silnější omnichannel, kdy sklad musí obsloužit e-shop, marketplace i kamennou prodejnu ze stejných zásob.

Model „přidáme lidi, když je potřeba" na tohle prostě přestal stačit. Kapacita se musí dát škálovat rychle a předvídatelně, procesy musí fungovat i s člověkem zaškoleným za pár dní, a rozhodování se čím dál víc opírá o data místo o cit jednotlivce, byť sebelepší. A je tu ještě jedna věc, na kterou se často zapomíná, fulfillment musí být schopný růst rychleji než jeho klienti. Pokud e-shop najednou zdvojnásobí objem a sklad na to není připravený, stává se z partnera, který měl pomáhat růst, brzda a to je přesně to, čemu se chceme za každou cenu vyhnout.

 

Za posledních pár let jsme se posunuli od jednoduchých dopravníků k řešením, která zvládnou velkou část variability, kterou e-commerce přináší. Autonomní mobilní roboty vozí regály k operátorovi, takže ten nemusí chodit po skladu s vozíkem jako po bludišti. Tenhle princip, takzvané goods-to-person, dokáže zvednout produktivitu kompletace až trojnásobně, a je vidět, proč se tolika provozům vyplatí. Vedle mobilních robotů roste i nasazení stacionárních AS/RS systémů typu AutoStore, kde roboti jezdí po horní části konstrukce a vytahují boxy se zbožím. Při stejné podlahové ploše se tak do skladu vejde podstatně víc zásob. Robotické sortační linky pak roztřídí tisíce zásilek podle dopravců a regionů rychleji, než by to zvládl kterýkoli tým lidí, pick-to-light a hlasové vychystávání snižují chybovost tam, kde stále pracují lidé, a testují se i AR brýle, které operátorovi ukážou přímo do zorného pole, kam sáhnout a kolik kusů vzít. V těžších provozech se navíc objevují exoskeletony, tedy nositelná zařízení, která pomáhají s manipulací s těžšími břemeny a snižují riziko zranění zad.

Automatizace bez pořádku v procesech je ale jen drahý způsob, jak zrychlit chaos. Než jsme kdekoli nasazovali pokročilejší technologie, museli jsme nejdřív zavést jednotné standardizované procesy, vyčistit master data v ERP a zprovoznit warehouse execution systém, který dnes roboty, dopravníky i lidi na směně řídí jako jeden celek.

Dobře je to vidět na Black Friday a Vánocích, kdy objem zásilek běžně vzroste na trojnásobek i vícenásobek. Bez automatizace se špička řeší téměř výhradně navyšováním lidí s delším zaškolením a čím dál těžším náborem brigádníků na sezónu. Se správně nastavenou automatizací se robotická flotila dočasně navýší a systém sám přerozdělí prioritu podle slíbených termínů doručení.

A pak je tu last mile delivery, sebelépe zautomatizovaný pick a pack ztrácí smysl, pokud zásilka pak čeká hodiny na dopravce. I tady přibývají nové věci, testují se autonomní doručovací roboty a drony pro hustě zastavěné oblasti, dynamické plánování tras podle aktuální dopravní situace a chytré výdejní boxy, díky kterým zákazník vyzvedne zásilku bez ohledu na to, kdy je zrovna doma.

O automatizaci se obvykle mluví v souvislosti s odchozím tokem zboží, ale e-commerce má jednu specialitu, kterou klasický velkoobchod nezná ve stejném měřítku a to vysokou míru vratek. U módy se běžně pohybuje v desítkách procent, a zpracování vráceného zboží dokáže zaměstnat překvapivě velkou část kapacity skladu.

Tady se automatizace a AI uplatňují trochu jinak, než by člověk čekal. Systémy s počítačovým viděním dokážou z fotografie vráceného kusu docela spolehlivě odhadnout, jestli je zboží v prodejném stavu, nebo jestli patří na opravu, přebalení, případně likvidaci. Podobný princip, tedy AI, která rozhoduje sama, se uplatňuje i na opačném konci procesu, u takzvaného dynamic packagingu, systém pro každou objednávku vybere nejmenší vhodnou krabici, takže se ušetří výplňový materiál i náklady na přepravu. Čím rychleji se vrácené zboží znovu objeví jako dostupné k prodeji, tím méně kapitálu firma zbytečně drží ve zboží, které fyzicky leží ve skladu, ale účetně ani prodejně nikde „neexistuje".

 

Automatizace řeší fyzický tok zboží. AI a digitalizace řeší vrstvu nad ním, rozhodování, a přiznám se, že mě baví možná víc než roboty samotné.

Prediktivní modely dnes z historických dat, kampaní klienta i vnějších faktorů jako počasí nebo svátky odhadnou objem objednávek přesněji, než zvládne i zkušený plánovač s desítkami klientů a stovkami skupin zboží. AI podobně průběžně přehodnocuje, kde má které zboží ležet, nebo kdy přesunout kapacitu mezi klienty. Taková rozhodnutí dřív dělal supervizor odhadem, dnes je dělá algoritmus na základě dat. V prediktivní údržbě automatizovaných linek zase systém upozorní na blížící se poruchu dřív, než dojde k odstávce.

Podobně se automatizují i administrativní úkony pomocí takzvané RPA (tisk štítků, fakturace, zpracování reklamací), které dřív zabíraly čas, ale žádnou přidanou hodnotu vlastně nepřinášely, jen musely být hotové. A posunula se i viditelnost zásob napříč kanály, senzory a RFID čipy dnes hlásí stav a polohu zboží v reálném čase napříč více provozy jednoho klienta, takže každý stakeholder vidí stejné aktuální číslo dostupnosti místo dat starých několik hodin.

Se vším tím propojením ale roste i jedna věc, na kterou bych chtěl upozornit, kybernetická bezpečnost. Čím víc je sklad nebo e-shop propojený přes API a čím víc rozhodování běží automaticky, tím citlivější je celý řetězec na výpadek nebo napadení jediného systému.

Čekám, že automatizace i AI ve skladech přestanou být investicí vyhrazenou jen velkým hráčům a zlevní podobně jako kdysi cloudové WMS systémy. Přibude i digitální dvojče skladu, tedy simulace provozu, ve které lze bez rizika vyzkoušet nové rozvržení ještě před fyzickou změnou, a zajímavým směrem jsou i mikro-fulfillmentová centra blízko center měst, která umožní doručení v řádu hodiny nebo dvou.

Nejnovější věc, která teprve nabírá na síle, je takzvaná multi-agentní AI, více autonomních AI agentů, kteří si mezi sebou v reálném čase předávají rozhodnutí o skladu nebo procesu místo aby o všem rozhodoval jeden centrální systém. Zatím je to spíš okraj oboru, ale je to přesně ten typ posunu, který se za pár let stane samozřejmostí, podobně jako se to stalo s cloudovými WMS systémy.

Nejdůležitější poučení, které si z dosavadní kariéry odnáším, je ale docela prosté, technologie logistiku e-commerce nezachrání sama o sobě. Zachrání ji firmy, které dokážou technologii, procesy a lidi spojit do jednoho fungujícího celku. O to se nyní snažíme ve Skladonu, a jsem přesvědčen, že právě tahle kombinace rozhodne, kdo v konkurenci fulfillmentových služeb v příštích letech uspěje.