Další nařízení EU, které v praxi nefunguje – miliony webů nesplňují zákon o přístupnosti

Evropský zákon o přístupnosti (European Accessibility Act) platí v Česku už několik měsíců. Ukládá firmám povinnost zpřístupnit digitální služby lidem s handicapem. Naprostá většina provozovatelů webů se však na implementaci kontroly a potřebných změn zatím nepřipravila. Přípravy brzdí nejasný výklad zákona a absence centrální kontroly.

Evropský zákon o přístupnosti se týká milionů webů, e-shopů a digitálních aplikací. Celkové náklady na jeho implementaci tak budou obrovské. Zákon se netýká jen webů, ale také dalších digitálních rozhraní, včetně bankovních terminálů nebo aplikací pro veřejné služby.

Povinnosti se aktuálně vztahují především na weby a aplikace veřejných institucí a od června 2025 se rozšířily i na komerční projekty – například e-shopy, bankovní služby nebo poskytovatele digitálních aplikací.

V praxi přístupnost znamená například ovládání webu klávesnicí, titulky u videí, kvalitní popisky obrázků nebo dostatečný kontrast textu. Patří sem také možnost zvětšení písma, ovládání hlasem nebo správné označení prvků pro čtečky obrazovky. U formulářů je potřeba, aby měly jasnou strukturu a šly přečíst pomocí čteček obrazovky.

Požadavky se týkají i interaktivních prvků, jako jsou filtry, konfigurátory nebo nákupní košíky, které musejí být plně ovladatelné bez myši. Povinnosti se netýkají jen webů a e-shopů, ale také například bankovních terminálů či fyzických produktů. 

 

„Audit přístupnosti se zvládne během dvou dnů. Samotná realizace doporučených úprav je ale jiná disciplína – u menších webů jde o desítky hodin práce, u složitých e-shopů o stovky. Někdy je potřeba kompletní redesign. Nejde jen o kód, velká část je i v obsahu a za ten odpovídá samotný klient. Typicky se řeší chybějící nebo nevhodné alternativní texty u obrázků, nedostatečný kontrast nebo formuláře, které nelze vyplnit z klávesnice nebo čtečky obrazovky. Pokud má web složité šablony nebo vlastní funkce, může být úprava náročnější než samotný vývoj. I proto doporučujeme, aby přístupnost řešil ideálně ten, kdo web původně stavěl,“ doplňuje Kryštof Klaban, vedoucí frontend vývoje v PUXdesign.

 

Firmy sice mohou využít různé automatické nástroje, které pomáhají odhalit chyby v přístupnosti, ale bez ruční kontroly se neobejdou. Tyto programy dokážou najít technické nedostatky, například chybějící popisky u obrázků nebo špatně čitelný text, ale už nepoznají, jestli je obsah opravdu srozumitelný pro lidi s postižením. Nedokážou také posoudit, zda se na webu dá logicky orientovat, zda na sebe prvky navazují nebo jestli se složitější funkce, jako filtry či konfigurátory, ovládají bez problémů. Takové věci odhalí až ruční kontrola nebo testování s reálnými pomůckami, například se čtečkou obrazovky či ovládáním přes klávesnici.