fb
IT Systems 12/2019 Cloud a virtualizace IT 30. 1. 2020 9:58

Hybridní cloud a splacení „technického dluhu“

Red HatOrganizace, které chtějí přejít do veřejného cloudu, rychle zjišťují, že migrace přináší spoustu potíží, kvůli nimž může být přesun problematický či dokonce nemožný. Jejich systémy jsou zastaralé, nebo naráží na bezpečnostní problémy a požadavky zajištění souladu s předpisy. Výsledkem je, že firmy často skončí u hybridní cloudové infrastruktury, v níž se mísí veřejný cloud s necloudovými aspekty existující informační infrastruktury.

Získá se tak vyšší flexibilita, kontrola a škálovatelnost. Přestože v původním plánu hybridní cloud nemusel vůbec být, většina organizací tento přístup po jeho nasazení preferuje. Při správné realizaci totiž hybridní infrastruktura představuje nejlepší cestu k efektivitě, úsporám a výkonnosti. Hybridní řešení by měla znamenat, že se jednotlivé úkoly automaticky přesouvají do nejlépe optimalizovaného a cenově nejvýhodnějšího prostředí na základě požadavků na výkon, zabezpečení, potřeb koncových uživatelů a provozu.

Splátka technického dluhu

Pro mnoho organizací je ovšem zásadním problémem při využití hybridního cloudu, že zkrátka nechápou, co běží na jejich starších systémech. Například společnosti, jejichž hlavní servery byly nainstalovány před deseti či dvaceti lety a kód se psal v jazycích jako COBOL, mohou mít problém s nalezením vývojářů s potřebnými znalostmi. Praxi spoléhání na zastaralý kód a systémy, typicky kvůli nákladům a potížím během modernizace, se říká „technický dluh“. Pro mnoho organizací je proto jednodušší držet se smluv se stávajícími dodavateli, aby „nezhasla světla“, než čelit rekonstrukci infrastruktury a dosáhnout pružnějšího prostředí. Klíčem k odstranění tohoto složitého technického dluhu a posunu směrem k efektivní a udržitelné hybridní cloudové infrastruktuře je dobře naplánovaný a rozfázovaný přístup.

Stejně jako v dobách třívrstvé architektury, kdy odborníci na informační technologie dělili aplikace na horní databázovou vrstvu, střední vrstvu aplikačních znalostí a možností a webové systémy tvořící prezentační vrstvu, lze tentýž přístup použít při výstavbě kontejnerového systému, který rozkládá aplikace na menší funkční kousky a pokrývá soukromé i vícenásobné veřejné cloudy.

Podobným rozdělením aplikace je možné získat vyšší kontrolu nad architekturou a přijímat technická rozhodnutí na základě potřeb firmy, nikoli podle omezení systému. Oddělení IT může například rozhodnout, že nejrozumnější je vložit webovou část aplikace do veřejného cloudu, aplikační logiku do soukromého cloudu a databáze bezpečně hostovat ve vlastním datovém centru.

Uvedený hybridní přístup umožňuje lépe řídit riziko a udržet náklady na nízké úrovni a současně využívat možnosti dodavatelů cloudu nejefektivnějším způsobem. Dále, jelikož každou ze zmíněných položek lze kdykoli změnit podle potřeby, bude tento systém také předcházet technickému dluhu v budoucnosti, jelikož budou často probíhat malé změny a aktualizace aplikací. Je to v příkrém protikladu vůči starému „lavinovému“ přístupu, kdy se aplikace aktualizovaly nejvýše jednou za rok, což zvyšovalo pravděpodobnost nedostatku znalostí a vzniku chyb v organizaci.

Hybridní nebo veřejný?

Pro některé organizace zvažující revizi systémů vyvstává otázka, proč by se měly trápit s hybridním prostředím. Zažily totiž za raných dob cloud computingu „proprietární uzamknutí konkrétním dodavatelem“ a následné problémy s krachujícími dodavateli a náhlým růstem cen. Mnoho odborníků však vnímá tyto obavy v moderním prostředí za již přežité. Dnes je mnohem snazší se spoléhat výhradně na veřejný cloud a rozprostřít riziko na více poskytovatelů. To však bude skutečně fungovat pouze pro menší organizace nebo společnostmi s jednoduchými datovými potřebami. U jakéhokoli velkého prostředí se společně se zavedením více platforem ztěžuje možnost dosáhnout přehledu nad zdroji a jejich využitím. V mnoha případech to není téměř možné. Bez vlastnictví cloudové architektury na jakékoli úrovni a bez přehledu o způsobu a místě využívání kapacit v reálném čase je obtížné řídit náklady a rychle reagovat na měnící se potřeby firmy.

Další věcí, kterou je třeba uvážit v dnešních veřejných cloudech, je reálná otevřenost. To, že poskytovatel cloudu vystavěl svou cloudovou platformu na otevřených standardech a technologiích, ještě neznamená, že skutečně plní příslib otevřené platformy. Je zásadní, aby cloud zaručoval přenositelnost, migraci a heterogennost a negeneroval vysoké poplatky při přesunu úloh v rámci hybridního kontinua. To je skutečně otevřený přístup k hybridnímu cloudu.

Neexistuje jedna velikost pro všechny

Ve výsledku je při vývoji jakékoli hybridní cloudové infrastruktury nezbytné mít na paměti, že každý cloud je jedinečný. Při výstavbě hybridního cloudu neexistuje řešení s jednotnou velikostí pro všechny – a způsob, jímž určitá organizace tvoří své řešení, je jedinečný jako otisk prstu. Malé kroky řízené potřebami firmy, schopnost rychlých změn a silný partner budou hrát klíčovou roli při navigaci v této složité sféře.

Adrian Keward Adrian Keward
Autor článku je hlavní technolog společnosti Red Hat pro britský veřejný sektor.

Kalendář akcí
Konference - Semináře - Školení
Časopis IT Systems/Speciál
Aktuální číslo časopisu IT Systems Aktuální číslo časopisu příloha #1
Archív časopisu IT Systems
IT Systems 4 IT Systems 3 IT Systems 1-2 IT Systems 12
Archív časopisu IT Systems Special
Aktuální číslo časopisu příloha #1 Aktuální číslo časopisu příloha #1 Aktuální číslo časopisu příloha #1 Aktuální číslo časopisu příloha #1