IT Systems 1-2/2020 Potravinářský průmysl Plánování a řízení výroby 18. 3. 2020 6:00

Udržitelnost v oblasti procesní výroby už není jen módní fráze, ale nutnost

Každý chce mít udržitelné produkty a prodejci stále více tlačí na výrobce, aby dodávali zboží vyhovující novým preferencím zákazníků, kteří žádají ekologičtější a čistší varianty. To znamená, že výrobci musí implementovat technologie, které zákazníkům umožní sledovat, odkud produkty pocházejí a z čeho se vyrábějí. Výrobci rovněž budou muset počítat s kratší trvanlivostí a skladovatelností plynoucí z nižšího obsahu aditiv a konzervantů. Tyto změny budou mít přínos v podobě revitalizovaného průmyslu s vyššími výnosy a příležitostmi pro malé firmy, které tak budou moci čelit gigantům zaměřujícím se na rychloobrátkové spotřební zboží.

Společnost InfoConsulting, která se zabývá implementací a podporou švédského ERP systému IFS Applications vám v následujícím článku odhalí trendy a výzvy, kterým budou čelit výrobci v oblasti procesní výroby v roce 2020:

1. Praktická udržitelnost

Výrobcům dříve mnohdy stačilo, aby o udržitelnosti pouze hovořili. Dnes však zákazníci čtou etikety a zvažují dopad svého nákupu na životní prostředí. Jsou ochotni připlatit si za udržitelnější produkty bez „éček“. Výjimkou není ani segment potravin a nápojů – lidé nakupující v supermarketech si všímají, že z prodejen začínají mizet jednorázové plastové sáčky. Ale i zde platí rčení „něco za něco“.

Například organizace Lumina Intelligence zveřejnila zprávu, ze které vyplývá, že v tomto odvětví bylo za posledních 12 měsíců evidováno 905 příslibů k trvalé udržitelnosti. Stanovování cílů v oblasti udržitelnosti a přísliby k jejich dosažení jsou samozřejmě chvályhodné, stále však zbývá spousta práce, než se tyto sliby promění v reálné výsledky.

Jako příklad můžeme zmínit jednorázové plastové produkty, jejichž popularita v posledních letech prudce klesla. Nutno podotknout, že z dobrého důvodu: takové produkty končí v řekách, potocích, mořích a oceánech, představují smrtelné nebezpečí pro volně žijící zvířata a navíc se rozkládají na mikroplasty, které pronikají hluboko do potravinového řetězce. Druhou stranou mince je však nepříjemná skutečnost, že když všechny potraviny zbavíme plastových obalů, mnohem dříve se zkazí – často ještě předtím, než vůbec dorazí na trh. Jejich trvanlivost tak bude výrazně kratší. Bez plastů nebo jejich ekologické alternativy rapidně vzroste plýtvání potravinami.

Výrobci přesto naslouchají zákazníkům a plastové obaly redukují. Britský maloobchodní řetězec Marks and Spencer od roku 2017 snížil množství obalů použitých u vlastních produktů o 37 procent. V různých laboratořích se vědci snaží vyvinout obaly na bázi škrobu či zeleniny. Ty fungují skvěle s některými druhy potravin, s jinými však nikoli. Řada supermarketů jako například Waitrose ve Spojeném království se snaží vyjít vstříc ekologicky smýšlejícím zákazníkům a po vzoru prodejen potravin, jako jsou například švédský GRAM a německý Original Unverpackt, zcela eliminují odpad z některých produktů. Organizace Greenpeace začala hodnotit americké řetězce supermarketů podle jejich úsilí při omezování plastů. V roce 2019 se na první místě umístil řetězec Aldi U.S.

I lidé nakupující v menších prodejnách chtějí potraviny bez umělých přísad (tzv. s čistou etiketou) – tedy produkty vyrobené z přírodních, jednoduchých ingrediencí, s minimem konzervantů, umělých barviv a aromat, nebo ideálně úplně bez nich. Čisté etikety byly kdysi způsobem, jak se výrobce mohl odlišit. Dnes se ve spoustě kategorií maloobchodního prodeje jedná o zásadní předpoklad úspěchu na trhu. Alespoň tak to vyplývá ze studie 2019 Clean Label Study provedené společností Kerry. Tato studie také napovídá, že některé prvky etiket jako například bez GMO začínají ztrácet na váze.

Jedním ze zásadních faktorů ovlivňujících to, jak zákazníci vnímají udržitelnost potravin, je jejich přesné a srozumitelné označování. To může zachránit i produkty, které by jinak mohly být považovány za nevhodné, jako je například palmový olej. Například organizace Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (RSPO) zavedla vlastní značku, která dokládá, že použitý palmový olej byl získán z palem vypěstovaných udržitelným způsobem na již existujících obdělávaných plochách s využitím nejlepších postupů, namísto destruktivního kácení deštného pralesa. Přestože oborová organizace FoodDrinkEurope zveřejnila zprávu naléhavě volající po zvýšení transparentnosti, řada subjektů se evidentně nesoustředí na to, aby informace byly srozumitelné. Například obal, na kterém je uvedeno, že je kompostovatelný, nemusí být vhodný na zahradní kompost.

I navzdory ojedinělým nesourodostem je však obecný trend zcela zřejmý. Povědomí zákazníků každým okamžikem narůstá a odvětví na tuto skutečnost musí reagovat. Dá se předpokládat, že v roce 2020 budou čisté etikety, ekologické obaly a doklady o udržitelnosti požadovat nejen zákazníci, ale také prodejci. To pomůže menším samostatným výrobcům lépe si poradit se silnou konkurencí v podobě velkých řetězců a ukrojit si pro sebe část jejich tržního podílu. To mimo jiné znamená, že výrobci budou potřebovat podnikové řešení, které se postará o sledování a vykazování hmotnostní bilance, což bude nezbytné pro zajištění shody s předpisy.

2. Obaly a chytré štítky v centru pozornosti

Jedním z faktorů rozhodujících o tom, zda bude určitá položka nebo skupina položek udržitelná, je jasné místo původu. V této oblasti došlo ke značnému pokroku. V dnešní době ještě není zvykem mít v lahvi vína nanotechnologii, která vás informuje o tom, odkud tento produkt pochází a jak se dostal na pulty obchodů. Nicméně již nyní je to možné – zčásti také díky tomu, že to zákazníci požadují. Ze studie organizace Food Marketing Institute z roku 2018 vyplývá, že 87 procent nakupujících ocenilo možnost zjistit více informací o kupovaném produktu prostřednictvím chytrého telefonu, obzvláště když to bylo možné provést způsobem tak intuitivním, jako je QR kód. K tématu nanotechnologií v obalech se ještě vrátíme, nejprve se však podívejme na samotné obaly.

Pokud vaše nejbližší rodina čítá čtyři nebo šest členů, nakupujete jinak a máte jinou spotřebu než rodiny se třemi či pěti členy, nebo pokud žijete sami. Spousta z nás potřebuje koupit spíše tři jogurty než čtyři. Většina potravin je však primárně balena v sudém počtu kusů, což u rodin s lichým počtem členů může zapříčinit zbytečné plýtvání a odpad.

Toto zavedené nepsané pravidlo „sudosti“ se pomalu mění. Jedním z nejzřetelnějších signálů je výrazné omezení akcí 1 + 1 v rámci slev v maloobchodech a menší a rozmanitější velikosti balení. A právě rozmanitost různých balení zvyšuje tlak na výrobce, kteří tak mají na skladě více položek, jejichž životní cyklus musí naplánovat. Současně jsou nuceni vyrábět v menších dávkách, což je oproti hromadné výrobě méně ziskové.

Velké množství potravin se vyhodí kvůli datu uvedenému na štítku. Tato data vycházejí z výsledků testů prováděných v laboratorních podmínkách a uvádějí, kdy již konzumace dané potraviny nebude bezpečná nebo kdy může dojít ke zhoršení charakteristických vlastností potraviny. Při stanovování těchto dat se používá bezpečnostní rezerva, aby se minimalizovalo riziko pro zdraví spotřebitele. Tento přístup má však i svou stinnou stránku – spousta dobrého, zdravotně nezávadného jídla se zbytečně vyhodí. Velkou naději na zlepšení tohoto stavu představují chytré štítky využívající nanotechnologie se senzory. Tyto senzory měří množství plynů vypouštěných potravinami během stárnutí a pomáhají tak razantně omezit množství odpadu. Chytré štítky na potravinách nám například řeknou, zda je steak stále poživatelný, a změnou barvy štítku nás budou informovat o jeho čerstvosti. V praxi to bude znamenat zásadní přepracování řízení zásob a skladování. To sice celé odvětví načas vyvede ze zajetých kolejí, stane se tak však pro obecný prospěch a výsledkem bude redukce zbytečného odpadu.

V následujícím roce by tak mohlo dojít k výraznému vzestupu nanotechnologií, které budou spotřebitele informovat o místu původu produktu. I nadále se bude zvyšovat rozmanitost balení. Díky tomu si spotřebitelé budou moci zakoupit přesně takové množství, jaké potřebují. Budeme rovněž svědky pokrokových řešení v podobě chytrých štítků a technologií, jako jsou antimikrobiální obaly nebo elektrické plynové senzory na bázi papíru, které se v průběhu roku 2020 začnou zabydlovat v regálech maloobchodů.

Nejen v segmentu potravin a nápojů, ale i v dalších oblastech, můžeme pozorovat různé snahy o změnu způsobu, jakým lidé nakupují. Tyto změny zasáhnou také do procesní výroby. Prodej softwaru před 25 lety začal pozvolna přecházet na model platby za použití, systém předplatného či na filosofii „software jako služba“ (SaaS). A stejným směrem se nyní snaží orientovat i další odvětví.

3. Servitizace procesní výroby

Někteří výrobci servitizaci využívají již řadu let. Účtují si peníze za výsledky dosažené jejich produkty a nikoli za prodej samostatných produktů. Poskytování produktů od výrobců využívajících principy procesní výroby v podobě služby namísto jednorázového prodeje může být komplikovanější. Existuje však několik způsobů, jak kýženého cíle dosáhnout:

• Doslova nabízet službu jako produkt. Společnost Farrow and Ball, která je dodavatelem prémiových barev pro náročné zákazníky, prodává plechovky s barvami prostřednictvím sítě maloobchodních distributorů. Tato společnost v případě zájmu posílá přímo k zákazníkům domů poradce, kteří zkontrolují stěny, poradí s barvami a způsobem výmalby a doporučí, které stěny by bylo dobré opatřit designovými prvky. Všechny doporučené produkty pochopitelně pocházejí od společnosti Farrow and Ball. Tento přístup skýtá potenciál prodat zákazníkovi další produkty při opakované návštěvě, která může proběhnout i o několik let později.
• Další osvědčenou technikou pro zvýšení prodeje zboží v podobě služeb je preferování platby za výsledek namísto platby za jednotku. Vysokou dovednost v této oblasti nedávno prokázal farmaceutický gigant Novartis. Kromě toho, že prodával tablety na váhu nebo na kusy, u svých léků na srdeční selhání začal nemocnicím nabízet slevu v případě, že byli pacienti v určitém časovém horizontu opakovaně hospitalizováni. Vše bylo smluvně ošetřeno. Pokud se pacient vrátil do nemocnice nebo předčasně zemřel, nemocnice obdržela refundaci.

Neexistuje žádný důvod k tomu, aby potravinářské společnosti nevyužívaly model servitizace, pokud tak dokážou učinit se ziskem. Již nyní můžeme pozorovat speciální akce v obchodech s potravinami, kterých se účastní zástupci výrobce – někdy se jedná o místní řemeslné značky.

Úplné servitizace v oblasti potravin a nápojů bude dosaženo ve chvíli, kdy maloobchodníci nebudou produkty nakupovat, ale pouze prodávat prostor v regálech, o jehož naplnění se budou starat producenti a výrobci. To si samozřejmě žádá enormně rozsáhlou mechaniku a logistiku. Přínosem pro maloobchodníky (nebo majitele prostor, pronajímatele, partnery či jakkoli se budou po této radikální změně nazývat) však bude skutečnost, že za likvidaci odpadu a další logistiku bude odpovídat dodavatel. Princip je srovnatelný s tím, který se v současné době používá v oblasti výroby u zásob řízených dodavatelem.

Očekáváme, že v následujícím roce budeme svědky značného nárůstu počtu společností zabývajících se procesní výrobou, které začnou využívat model servitizace – a to jak u rychloobrátkového spotřebního zboží, tak v případě přímého prodeje. To od těchto společností bude vyžadovat přizpůsobení obchodních řešení takovým způsobem, aby mohly nabídnout rozmanitější modely pro stanovení cen, plánování a distribuci.

Všechno souvisí se vším

Všechny tři výše uvedené body spolu vzájemně souvisí. Předpokladem udržitelnosti je srozumitelnost. Ta je nezbytná k tomu, aby zákazníci měli jistotu, že jimi kupovaný produkt odpovídá jejich požadavkům na čistou etiketu a společenskou odpovědnost. Obaly se musí změnit tak, aby kleslo množství odpadu. I zde platí, že svou roli sehrají společensky odpovědní zákazníci. Podobně je třeba změnit velikost balení, aby menší rodiny nemusely kupovat velké množství zboží a přebytky následně vyhazovat. A v neposlední řadě díky přesunu společností na model služeb již nebude hlavním cílem „prodávat zboží“ bez ohledu na jeho využitelnost. Tím se sníží množství odpadu, protože maloobchodníci předají některé úkoly svým dodavatelům.

Pokud se podniky zabývající se procesní výrobou zvládnou uvedeným trendům přizpůsobit, věříme, že nadcházej rok přinese výhody pro zákazníky, firmy i celou planetu.

Colin Elkins Autor článku je Director for Process Manufacturing ve společnosti IFS.

Dana Kovačovičová Spoluautorka článku je manažerkou marketingu ve společnosti InfoConsulting Czech, která se zabývá implementací a podporou ERP systému IFS Applications.