IT Systems 6/2025 Plánování a řízení výroby 13. 8. 2025 10:00

Čtvrtstoletí s jasnou vizí digitalizace výroby

Ing. Pavel Mareš je jednatelem a většinovým vlastníkem společnosti TD-IS, která za čtvrtstoletí svého působení na trhu úspěšně realizovala řadu projektů v oblastech ERP/PLM/DMS. Postupně se tak stala vedoucím dodavatelem IT řešení pro výrobní podniky v regionu. Díky dlouholetým zkušenostem s řadou různých IT systémů dnes působí TD-IS jako skutečně nezávislý systémový integrátor komplexních řešení pro výrobní podniky. Požádali jsme proto Pavla Mareše, aby se s námi podělil o své bohaté zkušenosti a názory na aktuální vývoj IT v prostředí průmyslových podniků.

V letošním roce tomu bude 25 let od vzniku TD-IS, s.r.o. Můžete stručně připomenout, co se za tu dobu povedlo, kam se firma posunula?
Ano, máte pravdu. V září to bude 25 let, ale nutno dodat, že již před tím jsme zhruba 5 let pracovali na našich projektech v rámci firmy Technodat. Začínali jsme s implementacemi PLM (Product Lifecycle Management) systému CADIM. Tehdy se tomu PLM sice neříkalo, bylo hodně jiných názvů (EDM,PDM, EDB,…), ale obsah všech byl, řekl bych, hodně blízký tomu, co se dnes nazývá PLM. Ty začátky rozhodně nebyly jednoduché. Řada firem neměla ani informační systémy pro řízení celé firmy (ERP), neměly hromadně nasazené CAD, spíše jen pár pracovišť a to převážně ve 2D, takže vysvětlovat lidem přínosy správy životního cyklu výrobku bylo tak trochu jako vysvětlovat scifi román. Nicméně drobné kamínky z mozaiky PLM firmy nutně potřebovaly řešit – digitalizaci papírové dokumentace a následnou práci s ní, správu konstrukčních dat včetně změnových řízení a TPV (technickou přípravu výroby). CADIM (dnes Oracle Agile) to samozřejmě vše podporoval, ale cena neodpovídala finančním možnostem menších a středních firem. Proto jsme přijali z dnešního pohledu naprosto klíčové rozhodnutí vyvinout jednoduché, levné řešení pro správu dat a dokumentů, zkrátka digitální archiv. Do karet nám hrálo i to, že jedna spřátelená rakouská firma měla v té době poměrně zajímavou zakázku právě na takové řešení a EasyArchiv byl na světě. Našim cílem ale nebylo mít jenom vlastní „malé“ řešení a implementovat „velká“ PLM řešení světových firem. Cílem bylo stát se systémovým integrátorem, schopným kompletně pokrýt procesy ve výrobních firmách. Proto jsme od počátku stavěli na PLM, které je takovým klíčovým integrujícím prvkem. Leží mezi aplikacemi, které data produkují (typicky CAD) a těmi, které je konzumují (ERP). V roce 2006 jsme přišli na trh s vlastním ERP systémem – EasyTechnology, ve kterém máme integrovaný účetní a ekonomický systém Pohoda a od roku 2013 jsme partneři Autodesku. Takže cíl se podařilo naplnit. Jsme schopni pokrýt prakticky všechny procesy ve výrobním podniku, ať už našimi vlastními produkty, nebo produkty firem Autodesk či Oracle. Jako velmi důležité považuji, že TD-IS, s.r.o. je vlastněna klíčovými zaměstnanci, že z devíti lidí, kteří začali ve firmě pracovat v roce 2000 jich je ve firmě šest a jeden s námi dále spolupracuje externě, že máme mladou generaci velice schopných lidí, kteří nás časem nahradí.

A jak se z vašeho pohledu za uplynulé čtvrtstoletí změnil český průmysl?
Tak všude slýcháme, že jsme tady jen jedna velká montovna. Přiznám se, že mně to tak nepřipadá. Možná je to tím, že ty „montovny“ naše produkty nepotřebují, a proto o nich ani nevíme. Máme celou řadu zákazníků od malých firem, jako jsou třeba kovovýroby nebo nástrojárny, až po velké, světové hráče ve svých oborech, jako třeba Siemens, Doosan, ERA, ŠKODA TRANSPORTATION a mnoho dalších. Prakticky vždy se jedná o firmy se špičkovými technologiemi, s vlastním vývojem a v řadě případů i výzkumem. Prostředí ve výrobních halách dnes vůbec nepřipomíná „klasickou továrnu“. Majitelé a management úspěšných firem chápou, že pokud se chtějí na trhu udržet, potřebují inovovat a vyvíjet nové produkty a služby tak, aby byla vysoká přidaná hodnota. Samozřejmě výrobce finálního výrobku má větší zisky než jeho subdodavatelé, ale i ti mají šanci na dobré výsledky, pokud vyrábí levně, kvalitně a včas. Máme například zákazníka, který vyrábí menší, ale přesné součástky pro automobilový průmysl. Dalo by se říci, že tam je přidaná hodnota minimální. Jenže on má tak automatizovanou a optimalizovanou výrobu, že dokáže chrlit obrovské množství výrobků za časovou jednotku a nemá žádné problémy se ziskovostí. Takže když to shrnu, ti, kteří pochopili význam automatizace, optimálního nasazení informačních technologií a zaměřili se na inovace produktů a procesů, ti jsou na tom dobře. Ti ostatní na trhu již nejsou, anebo jen přežívají.

Průmyslové podniky dnes čelí mnoha výzvám – covid vystřídala energetická krize a složitá geopolitická situace přinášející nejistotu a náhlé změny podmínek na trhu. Vidíte ve výrobních podnicích ochotu investovat do digitalizace navzdory ekonomické nejistotě? Co firmy motivuje a co naopak brzdí? Zaznamenali jste v posledních letech změnu v přístupu firem k digitalizaci?

Tak já jsem to v podstatě již zmínil. Firmy, které vědí, že jenom inovativní produkty a procesy je mohou posunout, tak ty do toho investují. Samozřejmě, že je trápí zmíněné jevy. Covid byl opravdu nezvládnut, opatření byla často proti zdravému rozumu a řada firem díky tomu hodně ztratila. Ceny energií jsou likvidační pro energeticky náročné výroby, jako jsou oceláři či skláři, ale dělají problémy i běžným strojařům. Majitel jedné z firem mi řekl na rovinu: „ Abych veškerý zisk posílal ČEZu, tak to se mohu na celou výrobu vykašlat“. Naštěstí se nevykašlal. Co bude dále uvidíme. Celé náboženství nazvané vznešeně „green deal“ je dle mého soudu cesta do pekel. Nevidím to jako příležitost, jak hlásají někteří politici, ale skutečně jako vážný problém, který není založen na přírodních vědách, ale politických rozhodnutích. Nám starším to silně připomíná známé „poručíme větru dešti“. Jak to dopadlo, komentovat netřeba. Pro řadu firem je určitě problém i ztráta východních trhů (Rusko, Čína) a aktuálně hodně chaotická hospodářská politika, zejména co se týče cel v USA. Jeden náš významný zákazník dodával převážně na východ a do USA a nyní se musí totálně přeorientovat na Evropu. Snad to zvládne.

Můžete zmínit nějaké zajímavé projekty, které jste v poslední době realizovali a které mohou být inspirací pro ostatní firmy?

Zajímavých projektů máme poměrně dost, s ohledem na současnou situaci není asi s podivem, že řada z nich je pro zbrojní průmysl. Mezi našimi zákazníky jsou výrobci zbraní, munice, trhavin, speciálních přístrojů. Bohužel nemohu s ohledem na NDA jít příliš do podrobností, ale například řešíme laboratorní vyhodnocování hoření vzorků pomocí nástrojů AI. Vrátím se raději do civilního sektoru. Velmi hezkým projektem je například TRIMA. Ta vyrábí poměrně komplexní speciální zakázkové stroje například na zpracování fólií. Dříve používali dva zastaralé a nepříliš podporované systémy a měli účetnictví vedené v Pohoda. Naše firma nahradila stará řešení komplexním systémem založeným na EasyPLM-EasyTechnology- Pohoda a zaintegrovali jsme Inventor, AutoCAD a Eplan. Postupně se přešlo od zakázkového nákupu na klasické MRP a k tomu se zavedlo kapacitní plánování. Samozřejmostí je optimalizace a automatizace datových toků od konstruktéra po výrobu. Zároveň jsme zvýšili produktivitu práce v Inventoru přípravou několika generických modelů a importem starých, na discích uložených redundantních dat z Inventoru do EasyPLM. Můžeme celkem s klidným srdcem říci, že s výjimkou Eplanu je vše, od poptávky po expedici a servis, řízeno naším řešením. Proč zmiňuji právě tento projekt? EasyPLM je nasazován převážně velkými firmami, které mají již ERP systém, např. SAP, EBS a podobně. EasyTechnology spíše v menších a středních firmách, které do té doby byly zpravidla řízené Excelem. Nicméně v poslední době získáváme zákazníky, kde děláme kompletní re-engineering stávajících procesů na bázi našich aplikací. Mimochodem je zajímavé, že i řada menších firem, kde jsme v minulosti nasadili EasyTechnology , se posouvá dále a rozšiřuje řešení o EasyPLM a to je to, co jsme plánovali.

Všechny IT projekty ale nejsou tak úspěšné a podle průzkumů často nepřináší očekávané výsledky. Jaké jsou podle vás nejčastější příčiny neúspěchu IT projektů v průmyslu? Jde o chyby ve výběru vhodného systému, v přípravě projektu, nebo až v průběhu implementace?

Tak to by vydalo na samostatný článek, nebo spíše knihu. Určitě máte pravdu, že řada projektů má problémy a řekl bych, že ve všech fázích. Při výběru řada firem nemá jasnou představu, co vlastně potřebují, jaké očekávají přínosy, jaké procesy jsou jejich úzká místa. Hodně dávají na „aktuální marketingová hesla“, ovlivňují je možnosti dotací, ve výběrovém týmu nebývají zástupci všech útvarů. Během implementace se po počátečním nadšení začnou ozývat řeči typu: “no ale my jsme zvyklí to dělat takto“, „ve starém systému to bylo takto“, „pro naše oddělení to bude znamenat více práce“. Nesoustředí se na zlepšení celého procesu. No a projektové řízení implementace a změnové řízení, to je otázka sama pro sebe. V této fázi se hodně projevuje i to, že často nejsou součástí týmu zástupci všech oddělení. Před ně se pak systém postaví jako hotová věc a oni začnou klást otázky, které měly zaznít na začátku. Možná klíčová je otázka pravomocí týmu, který je na straně zákazníka. Naprosto nutnou podmínkou je sponzor z nejvyššího vedení, který co odsouhlasí, tak platí. Jak jsem řekl, je to hodně zajímavé téma a dala by se o tom sepsat celá kniha. Třeba se k tomu časem dostanu.

Digitalizace často selhává nikoli na technologiích, ale na organizační připravenosti. Jakým způsobem podporujete firmy při transformaci jejich vnitřních procesů, aby byly schopny nové technologie skutečně využít?

Digitalizací a AI se dnes každý ohání. Před pár lety to bylo Industry 4.0, dnes o něm nikdo neslyší. Prostě marketéři musí vymyslet nějakou „bombu“, aby se zákazníci rozhodli investovat a politici pro to zajistili dotace. Já jsem hluboce přesvědčen, že důležité je používat zdravý rozum, nic více. To, co se dnes nazývá digitalizace a před pár lety Industry 4.0 není nic jiného, než rozumně investovat do optimalizace procesů, do technologií, do vývoje. Říkáte, že digitalizace spíše selhává na připravenosti organizace na změnu než na technologiích, s tím naprosto souhlasím. Abychom tomu předešli, postupujeme celkem klasickým způsobem. Provedeme analýzu stávajících procesů, najdeme úzká místa a navrhneme nové procesy. Ti rozumní to akceptují a pak problémy nemají.

Pojďme se nyní zaměřit na konkrétní nástroje, které jsou součástí informačních systémů a které mohou podnikům výrazně pomoci se zvýšením konkurenceschopnosti. Které mají podle vás největší potenciál z hlediska tuzemských průmyslových podniků, a přitom zatím nejsou dostatečně využívané?

Již jsem zmínil, že stále narážíme na zákazníky, kteří řídí firmu Excelem. Nic proti Excelu, ale pokud má firma rozumně fungovat, potřebuje minimálně integrované řešení na bázi ERP/PLM/MES/CAx. CAx dnes nikdo nerozporuje, s rýsovacím prknem jsem se již dlouho nikde nepotkal, CNC programy již také málokdo tvoří přímo na NC stroji. Potenciál je stále v oblasti digitálních prototypů a simulacích. Je tady snaha výrobců CAx systémů o „demokratizaci výpočtů“, snaha o to, aby již v počátečních fázích návrhu si konstruktér ověřil funkčnost produktu. Je to správně, ale zákazníci musí investovat do vzdělání svých konstruktérů. Například součástí Autodesk Product Design & Manufacturing Collection je NASTRAN. Velice mocný nástroj, jenže pokud s ním někdo bude počítat bez hlubších znalostí, dokáže spočítat úplné nesmysly. Barevné, hezké obrázky z toho dostane každý během chvíle, ale musí je umět správně vyhodnotit. ERP systémy tak nějak asi všichni chápou, PLM je stále tak trochu začarované. Jsou firmy, které mají dva konstruktéry, ale PLM „nutně“ potřebují. Jsou firmy, které mají velmi komplexní výrobek a nepotřebují ho. Já osobně toto nemohu pochopit. Ještě když jsem v devadesátkách pracoval ve výrobním podniku a zaváděli jsme CAD, jsem pochopil, že bez nějakého rozumného nástroje na správu konstrukčních dat se prostě proces nezlepší. Ano, konstruktéři budou schopni rychleji kreslit, využívat lépe předchozí data, ale pak si sednou k ERP a nadatlují tam kusovník? Jak bude pracovat více lidí na jednom výrobku? Takže tady vidím stále poměrně velký potenciál. Další oblastí je MES. Hlavní přínos je v tom, že mám dokonalý přehled o reálném vytížení strojů a lidí, že mohu on-line reagovat na případné problémy. Vedlejší efekt je v tom, že obsluha stroje ví, že „velký bratr“ ho sleduje.

Nejen v segmentu výrobních podniků se stále častěji mluví o tzv. „data-driven“ rozhodování. Nakolik jsou podle vašich zkušeností firmy schopny data z výroby efektivně sbírat, vyhodnocovat a reálně promítat do řízení provozu?

Data Driven Decision není jen o výrobě. Jedná se o rozhodování na základě všech dat, která mám z výroby z marketingu, z účetnictví, z CRM. Nicméně hodně podstatná jsou právě aktuální data z výroby a tam je to parketa MESu. Řeknu jednu úsměvnou historku. Byl jsem před pár lety v jedné firmě. Měla dlouhou historii, dokázali dodávat velké investiční celky. Dnes jsou v likvidaci. Když jsem tam byl, tak si velmi stěžovali na svůj systém pro plánování výroby, že vůbec nefunguje. Po pár minutách jsem zjistil, že oni vůbec neodvádějí hotovou výrobu a pak se diví, že jim plánovací systém plánuje do fronty práce již hotové výrobky. Co k tomu dodat?

Velká očekávání jsou dnes spojována s umělou inteligencí, která postupně získává stále širší uplatnění a budí nadšení, ale i obavy. Jsou podle vás očekávání přínosů a možností využití AI reálná? Kde vidíte největší možnosti uplatnění AI i ve výrobním podniku?

AI je jistě velmi mocný nástroj, ale určitě není tou nejlepší spásou na všechny problémy. Řada zákazníků má představy, co vše by měla AI řešit v rámci ERP/PLM. Jenže tam vidím problém. Data v ERP/PLM systémech jsou velmi dobře strukturovaná a běžně bývá smysluplnější udělat nějakou kustomizaci, která daný požadavek vyřeší. Uvedu příklad. Jeden náš důležitý, celkem vizionářský zákazník sepsal asi 15 požadavků, které by chtěl pořešit pomocí AI. Jenom na jeden z nich se AI použije. Zbytek jsou reporty a drobné úpravy systému. Ty budou jasné, důvěryhodné a levné. Použití AI na to by bylo naprosto zbytečné. V každém případě možnosti AI jsou úchvatné, a i když v ERP/PLM se uplatnění nehledá nejlépe, je třeba se tomu věnovat. Jak se říká, kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Myslím, že jedním z problémů, který dnes mají IT firmy a výrobní podniky společné, je nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Mám pravdu? Jak se vám daří najít do firmy ty správné lidi?

Ano, to je docela velký problém. Pružnost pracovního trhu u nás není dle mého názoru optimální. Již se nám několikrát stalo, že vezmeme pracovníka, během zkušební doby se relativně snaží a po ní? NIC. A zbavit se ho není jednoduché. Ještě horší jsou lidé, kteří nastoupí, aby se něco naučili a pak odejdou. Rok je učíte, nic moc z nich nepadá, i když se snaží, no a pak jim někdo nabídne o stovku vyšší plat a jdou tam. Mohu říci, že znám spoustu lidí, kde se mě někdo zeptá na hodnocení uchazeče o místo, protože u nás pracoval. Když pak vidím jeho aktuální CV a vidím, že mění práci ob rok, tak mám jasno. Ale abych nebyl jen kritický. Když se někdo opravdu povede, tak děláme všechno možné ho udržet. Myslím, že máme ve firmě celkem přátelské vztahy a ti opravdu důležití naštěstí zůstávají.

Začali jsme pohledem do minulosti. Pojďme se tedy na závěr zaměřit naopak na vaše plány do budoucnosti. Jaké máte nejbližší cíle a vizi dalšího rozvoje TD-IS?

Splnili jsme si cíl, být schopni pokrýt všechny procesy ve výrobním podniku. Nicméně rozvoj technologií jde tak rychle dopředu, že musíme neustále investovat do vývoje. Mění se uživatelé. Dnešní generace chce vše na mobilu, vše z webu. Často nehodnotí funkcionalitu, ale vzhled aplikace, čemuž se musíme přizpůsobovat. Velký potenciál vidím v rozvoji PLM a MES a hlavně v oblasti AI. Na prvních projektech, které jsme na bázi AI realizovali je vidět, že její možnosti jsou velmi zajímavé. Jak jsem již zmiňoval, zaměřujeme se na možnosti jejího využití v ERP a PLM systémech. Další oblastí je digitální prototyp. Máme celkem silný tým lidí schopných provádět velmi náročné simulace. Zmiňoval jsem NASTRAN, ale kromě toho má Autodesk i na vysokém úrovni CFD a pak Moldflow, které je jasná jednička na trhu simulací vstřikování plastů, naprosto unikátní Helius, který dokáže počítat plasty s dlouhými vlákny a kompozitní materiály. Stali jsme se partnery firmy EMWorks, abychom byli schopni řešit i nízko a vysokofrekvenční vlnění. Prostě pokračujeme v cestě pokrýt vše, na co naši zákazníci narazí dnes, zítra, nebo třeba za deset let.

I když bychom se na stránkách časopisu, jako je IT Systems, měli bavit především o IT a digitalizaci podniků, rád bych se vás zeptal na váš názor a pohled na současný vývoj společnosti a prostředí, ve kterém žijeme a podnikáme. Díváte se do budoucnosti s optimismem?

Optimista je bohužel špatně informovaný pesimista. Green Deal, vykopávání příkopů ve společnosti, rozbití dodavatelských řetězců, ceny energií a vůbec energetická soběstačnost, neustále rostoucí administrativní požadavky na firmy (CSG, GDPR…), jsou velmi vážné problémy, pro malé firmy mohou být i likvidační. Co za tím stojí, to raději asi nebudeme rozebírat. Na druhou stranu vidím řadu úspěšných podniků, jejichž majitelé a management úspěšně bojují. Máme velké nadnárodní zákazníky, ale upřímně nejraději jednám s majitelem malé české firmy, která je schopná vyvíjet a vyrábět špičkové produkty, které dodává do celého světa a na těch bude asi záležet úspěšnost naše, i naší země.

A na úplný závěr bych si dovolil Vás a ty, které naše řešení zaujalo, pozvat na naši konferenci, kterou pořádáme v Plzni ve dnech 16. -17. 9. 2025. Na konferenci poznáte naše řešení, zákazníky i naše vize do budoucna.

Rozhovor připravil Lukáš Grásgruber, šéfredaktor IT Systems.