Aktuální výzvy pro odvětví automotive: dodavatelské řetězce, elektromobilita, software
V minulém roce řešil automobilový průmysl především problémy v dodavatelském řetězci a s tím související nedostatek komponent. Mnoho automobilek muselo pozastavit výrobu a řada zákazníků čekala na vůz déle než obvykle. Nicméně to byla pouze předehra: výzvy, které stojí před automotive průmyslem nyní, jsou mnohem náročnější. Oproti nim jsou dosavadní nepříjemnosti v podstatě jen procházkou růžovou zahradou.
Aktuální situaci můžeme shrnout do pěti bodů:
1. Výpadky dodavatelských řetězců
Problémy v dodavatelském řetězci přetrvávají i letos a týkají se jak vozů se spalovacími motory (ICE), tak – především bateriových – elektromobilů (BEV). Zejména nedostatek čipů se letos podle některých odhadů může dotknout milionů vozidel. Dopad je horší u elektromobilů, protože používají přibližně o 30 % více čipů než vozidla se spalovacím pohonem. Vyšší úrokové náklady, nejisté ekonomické podmínky a větší regulační zátěž vedou k finančním tlakům v dodavatelském řetězci, zejména na úrovni subdodavatelů.
2. Problematická výroba baterií
Výrobci elektromobilů budou mít problém sladit nabídku a poptávku po surovinách pro výrobu baterií a zároveň omezit náklady, minimalizovat dopady na životní prostředí a rozšiřovat výrobu. Je to příslovečná situace „Hlava 22“: za předpokladu, že jsou prognózy poptávky přesné, znamená zvyšování výroby elektromobilů zvyšování poptávky po surovinách pocházejících z problematických zdrojů a vyžadujících ke zpracování a přepravě prostředky, které vypouštějí vysoké množství CO2. Odvětví se musí zabývat komplexně nejen samotnými emisemi z výfuků, ale i dopadem výroby, rafinace a přepravy materiálů na životní prostředí v celosvětovém měřítku.
3. Pomalý vývoj alternativních paliv
Alternativní zdroje paliv budou v energetice stále důležitější, protože bateriové elektromobily (BEV) nemohou uspokojit potřeby všech trhů na světě. Vodíkové palivové články jsou slibné zejména pro dálkovou nákladní dopravu a také pro železniční a lodní dopravu. Vodíkové palivové články mají vysokou energetickou hustotu, rychlou dobu tankování a výhodu v hmotnosti (a tím i užitečném zatížení) oproti BEV vozidlům. Největším problémem vodíku je nedostatek infrastruktury pro doplňování paliva, i když lze očekávat rychlý nárůst investic, které by tento problém řešily. Kromě vodíku probíhá výzkum také v oblasti syntetických paliv. Ta získávají uhlík ze vzduchu a vyrábějí palivo, které lze spalovat ve standardních spalovacích motorech, a mají teoreticky nulové čisté emise uhlíku.
4. Recyklace baterií
Také recyklace baterií začíná být stále větší výzvou. Podle některých odhadů se předpokládá, že do roku 2030 skončí životnost více než 10 milionů baterií. I za předpokladu, že 90 % z nich bude znovu využito pro další životní cyklus, například ke skladování energie v energetické síti, zůstane 1 milion baterií, které bude třeba recyklovat a řádně zlikvidovat. Při průměrné hmotnosti 1 000 kg na baterii to znamená 1 milion tun vysoce toxických chemických látek. Před rokem se celosvětová roční recyklační kapacita odhadovala na pouhých 100 000 tun. Přestože výzkum a investice do recyklace baterií rostou, je to pro toto odvětví hrozba zejména ve světle stále přísnějších požadavků na udržitelnost a regulačních nařízení.
5. Palubní software
Palubní software hraje stále větší roli při definování a vylepšování schopností a možností vozidla. Odhaduje se, že do roku 2025 by palubní software mohl mít až 650 milionů řádků kódu, což je významný nárůst oproti 200 milionům řádků před 12 lety. Pro srovnání, typický operační systém chytrého telefonu má „pouhých“ 20–40 milionů řádků kódu. Tento rozdíl je způsoben prudkým rozvojem konektivity vozidel a pokročilých asistenčních systémů řidiče (ADAS). Aktualizace softwaru OTA (Over-the-air) poskytují výrobcům OEM způsob, jak zpeněžit a poskytovat nové softwarové funkce po celou dobu životnosti vozidla, na druhou stranu vyžadují velmi náročný proces vývoje a testování softwaru.
Jak je vidět, dodavatelský ekosystém v automotive se zásadně mění a jednu z kritických rolí budou hrát systémy pro řízení dodavatelských řetězců. Klíčovými faktory, které zajistí odolnost dodavatelského řetězce a zmírní rizika, budou užší konektivita a spolupráce mezi účastníky tohoto ekosystému. Rovněž poroste význam softwarových platforem postavených na datech – ty poskytují prediktivní a preskriptivní poznatky s využitím pokročilé analytiky, umělé inteligence a nástrojů strojového učení a umožňují rychle a správně reagovat na aktuální poptávku.
Autor článku je ředitelem společnosti Infor pro globální strategii v odvětví automotive.